Na památku. Jak to dopadne, když z památníčku, předpubertálního fetiše, zasutého hluboko ve vzpomínkách na devadesátá léta, zmizí jména, konkrétní věnování? Získáme zprávu o generační estetice, nebo jen množinu vyprázdněných, rádoby přátelských frází? A o čem vypovídá volba ilustrací? Byl nám v dětství blížší nadčasový kýč lásky, květin a zvířat? Podléhali jsme vlivu rozvíjejících se médií a na stránky památníčku překreslovali své oblíbené postavy?

Památníček je zajisté komunikačním nástrojem, v němž se kromě textové děje i komunikace grafická. Neodehrává se pouze v okamžiku navrácení památníčku svému majiteli, nýbrž – jak lze z pojmenování sešitu snadno odvodit – napříč časem i prostorem a mnohdy se záměrně mění adresáti. Může však vůbec fungovat, jestli adresáty zcela vyřadíme?

[Marie Feryna]